Ropucha VS páv
Jednou zemřela stará želva, která byla dlouholetou tajemnicí místní banky. Zvířátka se proto domluvila, že vyhlásí konkurz na tuto těžkou práci. Přihlásili se jen dva uchazeči; prvním byla ošklivá, ale upřímná a spolehlivá ropucha. Žila v městečku dlouho, věděla komu se dá věřit a komu ne. Byla chytrá a bystrá a určitě by jí pro její povahu všechna zvířátka obdivovala, ale protože ropucha byla velmi ošklivá, nebavili se sní a vůbec se o ní nezajímali.
Druhým uchazečem o nejlepší místo ve městě byl překrásný nafoukaný páv se svou pomocnicí – mazanou liškou. Oba byli ve městě teprve krátce, nikdo je neznal a neznal ani jejich pravý charakter, ale zvířátka vsadila na první dojem a skvostnou image páva s liškou a zvolila je. A tak se stalo, že místo připadlo jim, kteří jen hořeli sliby, místo staré ošklivé ropuchy, které bezpochyby leželo na srdci jen a jen blaho místních a jejich přání.
Ta je také varovala, ať nesvěřují takovou choulostivou věc osobám, o kterých prakticky nic nevědí, ale myslíte, že ji někdo poslouchal? Jen se jí hloupě vysmáli.
Mezitím mazaná liška radila pávovi, ať vysbíra od zvířátek co nejvíc peněz, aby měli co nejvíc zisků. Páv se sice nejdříve ošíval, ale nakonec svolil. Všechna zvířátka tedy vložila své úspory do banky a už se těšila, jak budou dostávat velké uroky. Jenom jedno zvířátko se dívalo na páva s liškou skrz prsty – byla jím ropucha, která doposud nedůvěřivě odmítala svěřit své peníze do rukou jak to jen řekla – těm dvěma budižkničemům, kterým se nedá vůbec věřit.
A tak jednoho nevlídného mrazivého rána zvířátka s hrůzou zjistila, že páv s liškou jsou pryč i s jejich penězi, jako by se po nich zem slehla. Nebohá zvířátka nevěděla, z čeho budou žít a bědovala a litovala. Jen ropucha se v tom zmatku smála a říkala. „Vidíte, vidíte, jen na krásu a sympatie jste hleděli a jak jste teď dopadli!“