Stádo slonů a nové slůně

Stádo slonů a nové slůně

(Kdo jinému jámu kopá, sám do ní padá.)

Když se stádo starých líných slonů dozvědělo, že k nim do výběhu chtějí dát nové mladé slůně, začali nadávat a ztěžovat si. Jediný moudrý slon – vůdce, který se jmenoval Suman. Říkal těm ostatním starým slonům: „Vždyť jste ho ještě nepoznali, tak hned nenadávejte!“ Sloni pořád tvrdili, že ho mezi sebou nechtějí. Říkali starému slonovi Sumanovi „My ho tu nechceme, určitě bude špinavý…“ A tak je Suman nechal být.

Když druhý den přivezli malé slůně, ostatní sloni se s ním nebavili a stranili se mu, jen starý slon Suman si s ním hrál a vyprávěl mu pohádky.

Jakmile starý slon – vůdce usnul, ostatní sloni malé slůně zašpinili, tak že ani nešlo poznat. Doufali, že ho ošetřovatelé budou muset koupat. Protože oni sami se neradi myli, domnívali se, že se to nebude líbit ani slůněti. Když druhý den přišel ošetřovatel a šel se podívat na malé slůně, zjistil jak je špinavé a řekl: „Jdeme se koupat…všichni.“ Malé slůně si koupel velice užívalo a hrálo si, kdežto ostatní sloni byli velice naštvaní, že se musí zase koupat. Poté starší sloni museli uznat, že slůně není tak špatné, jak si zpočátku mysleli a, že si s ním můžou dokonce i hrát. Z toho vyplívá: „Kdo jinému jámu kopá, sám do ní padá…“