O hroznýši Kaiovy a kobře Gerdě
(Pýcha předchází pád)
V jedné malé ZOO ve městě Příbor žil hroznýš Kai a kobra Gerda. Za teplých dnů se Gerda často slunila na velkém žulovém kameni u své přítelkyně v teráriu číslo 28. Vedle, v teráriu číslo 27, měl svůj příbytek Kai. Protože byla Gerda neobyčejně krásná kobra, Kai se do ní zakoukal. Využíval každé vhodné chvíle, aby s ní mohl prohodit pár slov, ale Gerda vždy jen zasyčela a pohrdavě se odplazila pryč. Dokonce ji pozval na koncert, který měl za týden ve čtvrtek se svou kapelou Příborští hadíci, ale ona pozvání odmítla. Kai byl z toho velice nešťastný.
Pár dní po neslavném pozvání na koncert se Kaiovy naskytla velká příležitost Gerdu zaujmout. Ošetřovateli Jardovi, který se staral o terária, byla jeho práce velikým koníčkem. Jeho dalším koníčkem, možná ještě větším, bylo fandění mužstvu příborských podvodních fotbalistů. Právě toho osudného dne byl jeden z nejdůležitějších zápasů v sezoně. A jak na něj spěchal, nechal otevřené víko Kaiova terária. Jak to Kai zjistil, začal dumat nad tím, jak toho využije. Když už si byl téměř jist, že si udělá malou procházku po ZOO, zatoulala se mu k teráriu nepozorná myš. Kai nelenil a jedním silným stiskem myš usmrtil. Pak ho napadlo, že najde Gerdu a daruje jí myš jako pozornost. Začal ji hledat, a protože byl krásný slunný den, šel se podívat, jestli se Gerda nevyhřívá na svém oblíbeném kameni. Byla tam, a tak spustil: „Ahoj Gerdo, to je dnes krásný den, jako stvořený k lovení myší, a tak sem ti jednu výtečnou přinesl.“ Ke Kainově smůle to ani trochu nezabralo. Gerda se naštvala, protože jí myš přišla moc malá a hubená. Odplazila se ke své přítelkyni a vylíčila jí, co jí Kai přinesl za malinkou myšičku. Přítelkyně podporovala Gerdino naštvání na nevinného Kaie. To byla poslední kapka v poháru trpělivosti s Gerdou. Rozhodl se, že od teď si na Gerdu ani nevzpomene.
Další den se konal zmiňovaný koncert jeho Příborských hadíků. Koncert se velice povedl a Kai získal mnoho fanynek, se kterými se po koncertě bavil. S tolika krásnými hadicemi mu stouplo sebevědomí, a tak se rozhodl, že půjde Gerdě pěkně od plic vysvětlit, co si o ní myslí. Jak si to k ní šinul, Gerda si ho všimla a vyšla mu naproti. Protože byli Kaiovy fanynky moc zvědavé, pošťuchovali se opodál, na okraji terária, a málem na ně spadlo víko, které nechal zapomnětlivý ošetřovatel Jarda ten den opět otevřené. Naštěstí se však jen zakymácelo a mírně přivřelo. Kai Gerdě otevřeně řekl, že je hrozně arogantní, pohrdavá, namyšlená a pyšná a že by se nad sebou měla zamyslet. Také neopomněl zmínit, že jej Gerda právě pro tyto své nectnosti od včerejška již vůbec nezajímá. V Gerdě to začalo bublat a chtěla Kaiovy oplatit jeho výtky, které jí, kvůli její namyšlenosti, přišli příliš drzé. Rozplazila se za ním a z jejích úst se chrlila jedna neslušnost za druhou. Doplazila se na okraj terária, a při své neopatrnosti mírně strčila ocáskem do víka. Chtělo by se říci „…A spadla klec!“, ale zapadlo jen víko, které Gerdu skříplo. Ze všech sil volala o pomoc Kaie, který byl jediný v dohledu, ale marně. On ji neslyšel. Jeho obdivovatelky se totiž překřikovali, která z nich ho více pochválí za to, jak s tou namyšlenou kobrou pěkně vyběhl. Kai v tom rámusu nevěděl, kde mu hlava stojí, a tak se Gerda nemohla divit, že ji neslyší. Naštěstí za pár desítek minut přišel Jarda ze zápasu podvodních fotbalistů, který se výsledkem příliš nevydařil. Gerdě pomohl a zachránil ji. A ponaučení pro Gerdu z našeho příbehu, a nejen pro ni, je zřejmé, „Pýcha předchází pád!“