Přítel, nebo nepřítel?
(v nouzi najdeš přítele)
V jedné šatní skříni žil v pravé kapse kabátu mol Emil a jeho nejlepší kamarád mol Jožin. Měli také souseda, který se nedávno přistěhoval, jmenoval se Rudolf, měl na svoji postavu až moc veliké uši, také nosil velmi silné brýle a zuby mu zdobili rovnátka. Emil s Jožinem ho neměli rádi, hlavně proto jak vypadal než kvůli tomu jaký byl. Posmívali se mu, ponižovali ho a povyšovali se nad ním.
Jednoho sobotního dne si ti dva řekli, že si vyrazí do jedné místní hospůdky na bouling. Jožin chtěl jít přes park, ale Emil že ne: „Je to delší, ale za to horší cesta viď.“ A že on půjde na nejblišší zastávku a pojede autobusem. Jožin se nedal, hodil šibalský, pokřivený úsměv, udělal na něj psí oči, a bylo to, šli parkem.
Jak tak šli tak zahlédli Rudolfa pod stromem jak si tam dělá domácí úkoly z matematiky. Okamžitě se začnou tlemit, ale neš Emil stačí něco říct spadne na zem a uhodí se do hlavy. Jožin se rychle otočí na Rudolfa a chce na něj zavolat, Rudolf však mezitím dolít k Emilovi a pomáhá mu vstát.
V tom Jožin zahlédne jak kolem letí krásná molice. V tu chvíli úplně zapoměl na kamaráda a letěl za ní. Rudolf odvezl Emila do nemocnice kde mu dali sádru na levou ruku.
A tak se z nepřátel stali nejlepší přátelé. No a co Jožin? Tak ten je na tom dost bledě. Má sice dost známích, dokonce i Emil mu odpustil, ale nemá žádné přátele.