Zajíc a Sova
(Devatero řemesel – devátá bída)
Jednoho dne našel malý zajíček na půdě starou truhlu se zámkem.
Zavolal tam maminku a ptal se jí jestli ta truhla jde otevřít.
Maminka mu ale odpověděla že ten klíč co k truhe patří dala kdysi jeho babička staré sově. Ale sova bydlela nedaleko a tak se zajíček vydal na cestu.
Když přišel za sovou a ptal se jestli mu dá klíč od staré truhly sova mu odpověděla že mu ten klíč dá ale musí si ho zasloužit.
Musí splnit jeden moc důležitý úkol.
A králíček jí odpověděl „Je to nutné“?
A sova mu odpověděla „Je to velice nutné a moc důležité.“
„Musíš dojít na vrcholek tohohle kopce co před sebou vidíš. Je tam jedna malá chatrč ve které přebývá paní husa která ti vydá podle tohoto dopisu jeden velice důležitý lék.“
Zajíček souhlasil a tak se vydal na cestu, sova mu předala obálku a šel.
Šel přes pole, přes louky, přes les až došel na vrcholek toho kopce.
Když došel k té chatrči tak byl hrozně vyděšený.
Chatrč byla polorozbořená a všude to tam strašně skřípalo.
No ale králíček sebral odvahu a vešel dovnitř. Ale jakmile vešel do chatrče tak uviděl nádhernou místnos plnou zajímavých věcí a léků.
Najednou z druhého pokoje vešla paní husa a začala se vyptávat co tu králíček pohledává.
Králíček jí odpověděl že ho posílá paní sova a že jí posílá tento dopis.
Paní husa otevřela dopis a už věděla co má přinést.
Donesla králíčkovy předepsané léky.
Králíček poděkoval a odešel.
Když přišel k sově tak jí předal léky a poprosil jí jestli by mu mohla dát ten klíč jestli si ho už zasloužil.
Sova mu ho předala a králíček se vrátil domů.
Rychle spěchal domů na půdu abi ten klíč vyzkoušel.
Klíč přesně pasoval ale když otevřel truhlu tak byl hodně zklamaný co uviděl.
V té truhle bylo staré nářadí, rezavé hřebíky a vyhořelé svíčky.
Od té doby si králíček vryl do hlavy „Devatero řemesel – desátá bída.“