Šikana v akvárku

Šikana v akvárku

(na každého jednou dojde)

V krásném velkém akváriu si spokojeně plavalo pět páru rybiček. Nebyly všechny stejného druhu, přesto si rozumněly a kamarádily se.

Jednoho dne k nim do akvárka přibyly dvě nové rybky. Žluté šupiny jim zářily ve světle lampičky a jejich veliké vykulené oči se rozhlížely po novém prostředí. Velikostí se jim žádná jiná rybka v akvárku nemohla rovnat. Byly opravdu obrovské. „Kdo jste?“ ptaly se všechny rybky nových obyvatel. Jedna z těch velikých mrskla ploutvičkou a povídá: „My jsme parmičky nádherné.“ Chvíli si obě dvě plavaly po akvárku a jen se trochu vzpamatovaly, už začaly ostatním rybkám ubližovat. Honily je, okusovaly jim ploutvičky, urážely je a nařizovaly. Malí obyvatelé akvárka se začali velkých ryb bát. Schovávali se kam se dalo, jen aby jim přestaly ubližovat.

Když přišel den čištění akvárka, všechny ryby musely být chyceny a přemístěny do velké sklenice. Nebylo tam nic kromě vody. Rybky se tak neměly před parmičkami kam schovat. A ty toho využily. Začaly ostatní zlobit stejně jako v akvárku.

Zmatku ve sklenici si všiml jejich majitel. Chvíli pozoroval jejich počínání a potom si pro sebe řekl: „Tak to vy dvě trápíte ostatní. To ne! To se musí vyřešit!“. A proto když se všechny ostatní rybky vrátily do čistého velkého akvária, ty dvě parmičky byly přesunuty do podstatně menšího a hůře zařízeného akvárka. Byly tam jen ony dvě. Neměly už koho trápit. „To jsme to dopadly“ bědovaly si.

No jo na každého jednou dojde. A to měly štěstí, že se jich majitele zželelo. Jinak by putovaly do moře odpadními rourami.