27. listopadu 2008
Eva Nováková
P1b
1. písemná slohová práce
Vypravování
Téma: 3. Byl to jen sen
Osnova: 1. Pocit cesty do práce.
2. Spatření dveří.
3. Zkoprnělý pocit, útěk a bezmoce
4. Útěk před mužem.
5. Probuzení ze snu.
Sněžilo a ona se s úsměvem na rtech vydala čelit dalšímu dni, dalším překážkám. Byla zvědavá co jí nový den přichystá. Ledový sníh padající z nebe ji štípal do očí, krůček po krůčku našlapovala na zasněženou cestu a mrazivý vzduch ji studěl po celém těle. Ty davy lidí a jejich mračící se obličeje, polorozespale kráčící do škol, nebo do práce. Ale ona stále probořující se do sněhu kráčela dál. Tenhle pocit si chtěla uchovat co nejdéle, pocit že je úplně jiná než většina lidí, co se ráno chystají zase tam, kde každý den tráví většinu času. Letmo se zasmála.
Spatřila polootevřené dveře. Přišla k nim blíž. Divila se, proč v takové zimě a ráno může někdo jen tak nechat otevřené dveře. Pravým očkem nakoukla. To co její zrak uviděl, by ani největšímu nepříteli nepřála. Zůstala šokovaně stát, jakoby do ní někdo ze zadu vrazil kudlu. Najednou se její veselý a nadčený výraz proměnil v zaraženě ---, v takový jaký by ani nejschopnější spisovatel nedokázal popsat.
Viděla tam pána, pána který seděl na židli. Kolem něho další dva muži. Jakým si způsobem do něj bušili, jedna rána za druhou. Za každým úderem zoufalý výkřik oběti. Dívka zkoprněle stála a mlčky pozorovala, co se bude dít. „Á!“vykřikla jako blesk z čistýho nebe. Její andělsky čistá tvář ztuhla ještě víc. Někdo ji drží. Nemůže udělat ani krok, stojí tam jako kůl v plotě. Otočila se, aby zjistila kdo jí tak pevně svírá. Další bytost. Muž zahalený v černém kabátě, hledící do jejích pomněnkově vystrašených očí. „Co tu chceš?“ Vykřikl na ni hlubokým hlasem. Dívka nebyla schopná vydat ani slovo, ani hlásku, nic. Muž se neshledal s odpovědí. Snažila se mu vytrhnout z náruče, snažila se utéct. Nešlo to. Pouliční zářivka vyhasíná a začíná se rozednívat. Dívka si pomyslela: „Nepřestanu doufat a bojovat, dokuď můžu dýchat.“
Muž nachvilku znejistil, dívka využila situace a vytrhla se mu z náruče. Utíkala co jí nohy stačily. Zahalený chlap ji hlučným krokem pronásledoval. Do očí se jí vlyly slzy. Kapka se dotkla země. Srdce ji bušilo, mráz po zádech ji naskakoval jako nikdy. Ale ona stále utíkala. Muž byl však rychlejší. Chytil ji za modrou bundu a přitáhl k sobě. Je v pasti. Nemůže utíkat, pán ji svíral tak pevně, až vykřikla bolestí.