27. listopadu 2008
Nováková Eva
P1b
1. písemná slohová práce
Vypravování
Téma: Byl to jen sen
Osnova: 1. Usínání
2. Město
3. Velké neznámo
4. Zuřivé zvíře
5. Probuzení
Už bylo hodně pozdě, a tak jsem šel spát. Nemohl jsem usnout, ale asi po hodině se mi to podařilo.
Stojím uprostřed velkého rušného města. Kolem mě prochází davy lidí a projíždí auta. Všichni mi něco říkají, ale neslyším je. Vše se odehrává hrozně rychle. Motá se mi hlava a padám k zemi. Zvedám se a najednou je konec. Nikdo tam není, jen já a oprašuji si prach z kalhot. Je to nepříjemný pocit, trochu mě mrazí v zádech. Pokouším se odejít, ale vždy, když se rozejdu, mě něco neviditelného vrátí tam, kde jsem byl předtím. Stojím tam tedy hodiny a hodiny.
Z ničeho nic jsem úplně někde jinde. Vypadá to jako nějaký útes či rokle. Nevidím, co je za okrajem. Řekl bych, že nic, ale všude je mlha bílá a hustá, že neni nic vidět. Už se stmívá a začíná mi být chladno. Po nějaké době ke mě přichází starý pán. Chvíli se na mě díval a potom řekl: „Pojď se ohřát ke mě domů, vypadáš zmrzle.“ Poděkoval jsem a následoval ho. Šli jsme planinou a pak zas hustým lesem. Nic jsem neviděl, ale větvičky jehličnanů mě švihaly do tváří. Došli jsme až k malému domku. Pozval mě dovnitř a abych se zahřál, tak mi půjčil vypelichaný norkový kožich. Ještě byl cítit naftalinovými kuličkami. Najedl jsem se a, když jsem se zahřál, rozhodl jsem se odejít.
Jen co jsem vyšel ven, přede mnou stálo nějaké rozzuřené zvíře. Chtěl jsem se vrátit dovnitř, ale když jsem se otočil, nebyl tam ani domek a ani ten hodný pán. Běžel jsem tedy do neznámo kam, ale zvíře mě pronásledovalo. Běžel jsem a běžel. Bylo úplně ticho. Byl slyšet jen můj dech a jen mé kroky. Zastavuji se a přede mnou nic jiného než mlha. „To je zas ten útes,“ řekl jsem si. Zvíře nezastavuje. Běží stále ke mě. Zdá se mi, že dokonce zrychluje. Zahnalo mě do pasti, což určitě chtělo. „Skočím nebo se nechám rozcupovat na malinkaté kousíčky,“ ptám se sám sebe. Dělal jsem si naději, že v té mlze může být řeka nebo jezero, a že spadnu do vody a nezabiju se, Skáču tedy,
Najednou jsem se vzbudil celý opocený, ale byl jsem rád, že se mi to jen zdálo, a že jsem doma ve své teplé posteli. Doufám, že takovou noční můru už nikdy nezažiju.