27. listopadu 2008
Nováková Eva
P1b
1. písemná slohová práce
Vypravování
Téma: Byl to jen sen
Osnova: 1) úvod: dny na táboře, hry
2) stať: a) hraní důležité hry
b) ztracen v lese při hledání pokladu
3) závěr: probuzení
Ahoj, jsem Patrik a je mi 12 let.
Jako každý rok jsem odjel s mými nejlepšími kamarády na tábor. Uběhl přesně týden. Byla sobota ráno a já věděl, že mě čeká další den plný her a legrace. Na programu byly napsány dvě důležité hry a každý už předem věděl, že nebudou snadné. „Nástup,“ slyším, když pospávám ve svém stanu. Hlavou mi proudí různé myšlenky. Stále dokola si opakuji zda-li to zvládnu.
Stojíme seřazení a posloucháme pokyny vedoucího. „Hm...,“ pomyslím si, „zatím to vypadá jednoduše.“ Když domluví, všechna družstva si stoupla do kroužků a společně přemýšlela nad taktykou hry. I já se snažím zapojit.
Hry právě začala a my vběhli na louky za stany, kde na nás čekaly úkoly. Nebyl by to ten pravý tábor, aby se neluštily různé šifry, morzeovka nebo neskládaly možné typy ohňů. Jedna z těchto věcí na mě právě čekala. Každý si jednotlivě chodil pro některý z úkolů. Pomalu se to blíží. Za chvíli jsem na řadě já. Nejsem si jist, zda to opravdu umím. Srdce mi bije, jako nikdy před tím. V hlavě mám prázdno.
Běžím. Běžím k jednomu z vedoucích, který mi podává papírek a tužku. „Napiš mi co se v této morzeovce skrývá za důležitou zprávu.“ Důležitou? Opravdu je tolik důležitá? Srdce mi začalo bušit ještě více, než předtím. V hlavě mám jen tečky, čárky a písmenka. Musím, ale našemu družstvu pomoct. Rychle se snažím vyluštit zprávu. Jednotlivě doplňuji písmenko po písmenku a některá slova bez rozmýšlení dopíši. Mám to! Rychle běžím za vedoucím, který mi řekne: „Správně, tak rychle běž a sděl zprávu. Bylo tam napsáno ať rychle běžíme do lesa.
Jsme na místě. Vidím další vedoucí, která na nás už netrpělivě čeká. Zadává další úkol. Všichni se v rychlosti rozeběhli a rozmístili po lese. Hledali jsme totiž poklad. Poklad, který jsme museli donést do tábora.
Koukám na zem, pokrytou větvičkami, mechem a šiškami. Zahlédl jsem najednou hromadu šišek, která byla uspořádána do tvaru kříže. Ano! To bude ono! „Našel jsem to,“ křičím, ale zdá se, že mě nikdo neslyší. Můj hlas zanikl v temném lese, který mě záhy obklopil. Nikde nikdo. Zůstal jsem tu sám, jen s těmi vysokými stromy. „Kde jste?“, pokouším se znova. Nastalo stejné ticho. Začínám mít opravdu strach. Rozhlížím se kolem sebe, ale nikoho nevidím.