27. listopadu 2008
Novák Milan
P1b
1. písemná slohová práce
Vypravování
Téma: Roku 3058
Osnova: 1) Stěhování
2) a: Nový dům
b: Záhadný sklep
c: Cizí dům
3) Smrt
Moje velké dobrodružství
Byli jsme taková normální rodina, která se kvůli sousedům musela odstěhovat. Ptáte se Proč?? protože nám ničili zahradu, byli hluční, a jednou nám dokonce jejich děti vlezly do sklepa a opékali si buřty, díky nim jsme málem vyhořeli, to ovšem nebylo nejhorší. Byl obyčejný ranní den a já šel do práce, pracuji jako zaměstnanec banky, a sotva vyjdu ze dveří, vidím tu spoušť. Celá naše zahrada byla zasypaná odpadky, kytky byly polámané, a náš pes Azor se otrávil nějakou pilulkou, kterou našel v odpadcích. Tak jsem řekl „Dost“. A začali jsme se stěhovat.
Když jsme přijeli do nového domu byli jsme ohromeni jeho krásou, kterou nás zaujal, bylo úplně znát, že jsme se jednou měli nastěhovat zrovna do tohoto domu. Náš nový dům byl i uvnitř krásný, byli tam dva malé pokoje pro děti, střední ložnice a kuchyň propojená s obývacím pokojem. A zahrada byla také moc pěkná a velká, byla okolo celého domu, rostla tam krásně vypěstovaná tráva, a za domem se tyčil velký strom s ořechy a vedle nás byli dokonce i slušní lidé, kteří nás přišli přivýtat. Prošli jsme si celý dům a zjistili jsme, že má nějaké problémy, a tak jsme je začali řešit. Začali jsme opravovat komín, některé trubky bylo třeba vyměnit, ale hlavní problém byl sklep, který byl velký, ale byla zde i místnost, která byla zamčená. Tak jsme se rozhodli, že zbouráme celou zeď, ale nejdřív otevřeme dveře. Když jsme je konečně rozrazili všichni jsme zůstali stát jako zkamenělí, sotva jsem se vzpamatoval poslal jsem děti pryč, ať to nevidí. Ležela tam totiž stará zaprášená kostra, vůbec jsem nevěděl co mám dělat, a když jsem přistoupil blíž, viděl jsem, že něco svírá v obětí, bál jsem se. Ale odhodlal jsem se a vyndal tu věc z jeho obětí, sotva jsem to vyndal kostra se rozpadla, a ve stejnou chvíli se začínali zavírat dveře, zahodil jsem tu krabičku, kterou jsem si nestihl ani prohlédnout a snažil jsem se znovu otevřít dveře, ale marně. A tak jsem měl čas si prohlédnou tu záhadnou věc. Zvedl jsem ji a zjistil, že po stranách ma pozlacená držátka, a na vrcholu bodce bylo jakési tlačítko, z hlavní strany byla jakási čísla, tak jsem se rozhodl jedno zmáčknout, když se tak stalo, čísla se začali pohybovat a tlačítko se rozsvítilo. Čísla se zastavila na třitisícepadesátosm (3058), a nevěděl jsem co to znamená, a tak jsem zmáčkl to svítící tlačítko. Najednou se před mými zraky objevila jakási látka, která se různě vlnila. Rozhodl jsem se, že do ní strčím malíček, ale nic se nestalo, a tak jsem tam vlezl celý. Najednou jako bych omdlel nebo usnul, vůbec nic si nepamatuju.
A pak jsem se najednou ocitl v nějaké cizí budově. Nevěděl jsem co mám dělat, a tak jsem vyšel z pokoje a viděl jsem lidi, kteří se hodně podobali mím potomkům, na kalendáři byl rok 3058 hned jsem pochopil co se stalo. Ale najednou mě chytili dva roboti, dali mi ránu do hlavy a já usnul. A když jsem se probral byl jsem připoután ke kůlu a podemnou byla hranice, ne já byl ta hranice. Když zapalovali hranici strašně se bavili, ale já jsem se v poslední chvíli odpoutal a utekl. Běžel jsem skrz lidi, všichni začali hořet taky. A potom jsem už neměl dost síly, a tak jsem si lehl a čekal na smrt, která přišla velmi rychle. A byla neomylná.