27. listopadu 2008
Procházka Milan
P1b
1. Písemná slohová práce
Vypravování
Téma: Stalo se to jedné noci
Osnova: 1. Na počátku bylo otevřené okno – ÚVOD
2. Fata morgana – ZÁPLETKA
3. Pasi – ZÁPLETKLA SE STUPŇUJE
4. Jde o to okno! – ZÁVĚR
Jednou si tak ležím, ale nemohu usnout. Skrz otevřené okno proudí do mého pokoje lehký, čerstvý větřík. Už se mi pomalu klíží oči, když vtom mě vyruší bouchnutí okna a nyní již silný vítr. Poněkud otráveně tedy vstanu a jdu okno zavřít.
Co ale nevidím - místo obrovského sídliště překrásný les, kousek opodál jezero, a někde slyším houkat sovu. Divím se co se to děje, mám pocit jako bych měl halucinace či snad nějakou fata morganu, tak se jdu do kuchyně napít. Místo perského koberce v chodbě však vidím medvědí kůži. Vše zde vypadá poněkud divně, na stěnách místo obrazů a havajského starosty (které nám přivezla babička z dovolené) visí obří a krásný obraz lesíka a jezera, které jsem před chvílí z okna viděl. Vážně mám pocit, jako bych se zbláznil. Pokračuji do kuchyně, ale co nevidím! Místo všelijakých poliček, skříněk a kuchyňské linky je tam masivní dřevěný pult z krásného dřeva. Pokračuji směrem k ledničce, kde je místo mé oblíbené minerálky pouze mléko. Naleji si tedy plnou sklenici, a jelikož už vůbec nejsem unavený, jdu si sednout do obývacího pokoje. A znovu – vše je tu úplně jiné! Krásný kamenný krb, televize chybí, pohovka je jiná - ale objevil jsem zde starší „magneťák“ s CD Tarji Turunen. Na stolku se povalovalo pár knih a tak mi to nedalo a nakoukl jsem. Finština. Jazyk, kterým byly psány jsem okamžitě poznal. Stejně jsem se všemu divil...
Najednou slyším venku štěkat psy. Vyjdu ven a tam vidím muže na saních tažených psy. „Terve! Má oou Pasi, den naapuri. Kuka sinä olet? Tervetuloa.“ Pochopil jsem, co mi muž říká: „Nazdar! Jsem Pasi, jsem tvůj soused. Kdo jsi ty? Vítej!“ Odpověděl jsem jak se jmenuji a že „Minä en puhua hyvin suomeä – moc finsky nemluvím. Chvilku jsme se zapovídali a já si pak šel lehnout. Nechtělo se mi přemýšlet nad tím, co se stalo. Brzy jsem usnul, alespoň myslím.
Náhle mne probudil hlas maminky, která mě budila, abych šel do školy. Cestou jsem v kapse našel papírek s adresou na Pasiho, mého nového kamaráda. Došlo mi, že to nebyl sen. Nic jsem nechápal. Ve škole mi v prožití této noci nikdo nevěřil, ale já si byl jist, že je to pravda. Když jsem přišel domů, vše jsem napsal své kamarádce (taktéž milovnici Finska), která mi už věřila více než spolužáci. Hned nato jsem napsal Pasimu dopis, a za pár dní se dočkal odpovědi – mám i s kamarádkou přijet na víkend. Prý nemám zapomenout nechat večer otevřené okno...