Má cesta do školy

Má cesta do školy

Už je to tu zase, sedm hodin, máma křičí: „Richarde stávej, musíš do školy!!“ „Vždyť už jdu“ Celej unavenej ji odpovídám a znovu usínám. „Richarde stávej! Musím do školy a nechci, aby si zase zaspal!“ „No, jo.“ Pomalu vstávám a belhám se po schodech ze zvíšenýho patra dólu na záchod. Mezitím, mě zastihla mrňata. „Ríšo, Ríšo pustnám něco, prosím, na pocitaci.“ „No, jo tak na chvilku běžte za mámou.“ Dokonám svoji činost, poté jdu do kuchyně kde vidim mámu jak sedí u jídelního stolu a mrňata ja kolem ni skáčou a vyžadujou poni zapnuti počítače. „Richarde, jádneska končim ve škole až v pět musíš vyzvednout mrňata ty.“ „No Jó.“ Sedám si k mámě pojí popíjim čaj horký čaj. Máma po deseti minutách odchází a já tam sedim dál do osmi deseti. Á už je osum dest a já ještě nemám připravený učení, na narvu všechno učení, kterí najdu a t utíkám dólu po schodech. „Né dveře jsou zamčené a naštěstí ta soused de jde taky dólu a otivírá mi, uti. Utíkám na zastávku a přesně stíhám autobus. Je 8 25.