Hastrman
Osnova: A. Úvod: 1) Seznámení s povídkou
B. Stať: 1) Prostředí, doba
2) Vnější vzhled
3) Vlastnosti, vnitřní charakteristika
C. Závěr: 1) Obecné lidské hodnoty (zhodnocení povídky)
Dostala se mi do rukou knížka Malostranské povídky. Ze všech povídek se mi nejvíce líbila povídka Hastrman. Tato povídka se odehrávala v Praze, v Hluboké cestě. O Rybáři, který byl velni bohatý a myslel si že ho má jeho rodina ráda jenom kvůli penězům.
Pan Rybář bydlel v Hluboké cestě, hned dole vlevo, s vyhlídkou na Petřín. Chodil vždicky s kloboukem v ruce, ať byl sebevětší úpal mrazovýmruzový nebo sluneční nanejvíš že držel svůj nízký, ale baňatý cylindr se širokou střechou nad hlavou jako parasol. Měl šedivé vlasy byly hladcereadce přičísnuty kz hlavě a spojovaly se vzadu copan tak pevně stlačený a svázaný že ani nehýbal, jeden z nejposlednějších copů v Praze. Měl zelený fráček jeho, se zlatými knoflíky měl život jen krátký, zato byly šasyšosy dlouhé a tloukly hubenou a malou postavičku páně Rybářovou do vychrtlých lýtek. Bílá vesta kryla nahnitá prsa, černé spodky šly jen po kolena, kde se svítily dvě stříbrné prožkypražky, pak dál byly sněhobílé punčolhy zas až k jiným dvěma stříbrným pružkámpražkám a pod těmi šouraly se velké střevíce. Byly-li ty střevíce někdy obnovovány, nevím ale vždicky vypadaly tak, jako by se k nim byla brala rozpraskaná kůže ze střechy nejstaršího fiakra. Suchý, špičatý obličej páně Rybáře.
Pan Rybář se musí usmívat. Pořád ho baví veselé nápady. Vždicky větu začínal slovem »ďjo«. Pro jeho jméno, pro zelený fráček a proto to moře « říkali mu Hastrman. Pan Rybář byl justiciářem na výslužbě, někde od Turnova. Vypravovalo se, že pan Rybář je až báječně bohat. Ani netak na penězích, jako na drahokamech. Pan Rybář každého krásného dne kouřil z krátké dýmky.
V této povídce jse mi líbila postavička Rybář.
Oprava:
myslel si, že – souvětí
vždycky – i/y
nanejvýš – i/y
svázaný, že – souvětí
fráček, proto - souvětí