E. Nováková 1. C
1. písemná práce
VZPOMÍNKA
(vypravování)
Osnova: Úvod: Dovolená
Stať: 1) Odhalení
2) Plavecký klub Trnava
3) USK – p. Erbenová
Závěr: Chci pokračovat
Není to tak dávno, co jsem zažila ten krásný pocit – ÚSPĚCH. Když se trochu zamyslím a zavzpomínám, tak se mi vybaví na co jsem hrdá a na co nikdy nezapomenu. Trochu vám odhalím tajemství mé vzpomínky.
Když mi bylo 13 let, už jsem za sebou měla nejméně 10 různých sportů, ale ani u jednoho jsem neprokázala talent a ani vůli pokračovat. Tenkrát v létě jsme jeli s moji kamarádkou a s rodičema do Maďarska. Cílem naší dovolené bylo, vykoupat se v jezeru Balaton. Ááá už si vzpomínám jak byla vodička pěkně teploučká a jak jsem celé 4 hodiny plavala – pořád sem a tam a dováděla. Všichni byli na břehu a já no co myslíte? Samozřejmě uprostřed Balatonu.
Mámu, napadalo, že jestli vydržím tak dlouho ve vodě, tak že by mě mohlo bavit plavání. Po dovolené, velmi rychle odezněli prázdniny, a zase tu bylo to raní vstávání a přezkoušení našich vědomostí, kterých přes prázdnin velmi ubylo.
Už jsem byla přihlášená do plaveckého klubu Trnava – přípravka. S radostí a velkým nadšením jsem začala chodit na vysilující tréninky.
Chodila jsem tam 2x týdně celý rok. Když se tak podívám zpět, vzpomínám, že jsem chtěla plavat líp a častěji.
A tak jsem přestoupila na Kickers – Praha (plavecký klub, který sídlí na Bardejově). Po půli roce jsem zjistila, že i když mám trenéra, který se mi hodně věnuje, přesto jsem věděla, že od tamtuď nevede cesta výš.
Začala jsem se proto zajímat o Gymnázium Veselí, ale hlavně o sportovní třídu. Kde mělo své zástupce i plavání. Pak jsem s mamkou, která mi v tomto byla velkou oporou, vyhledaly p. Erbenovou a kontaktovali jsme ji.
Tato velmi milá a uspěšná trenérka mě hnedle zařadila do oddílu jejího muže.
A pak tu jsem vážně začala závodně plavat. Tréninky byly ráno i odpoledne. Večer jsem domů chodila utahaná, ale přesto šťastná, protože jsem konečně dělala to co mě bavilo. Můj trenér p. Erben, o mě jednou řekl, že nemám moc velké šance dostat se sem. Ale nikdy mi to neřekl do očí a nechal mě, trénovat a doufat, že se zlepším.
Začala sezóna, a bylo hrozně velké množství závodů. Ke konci sezóny, byla Praha 2003 (závody), měla jsem plavat 200 m prsa; 100 m prsa a 50 m prsa. Na trati 100 m a 50 m prsa jsem si udělala osobáky, a následkem toho jsem se v létě kvalifikovala na Mistrovství ČR. 200 m prsa, jsem rozjížděla jako první, ale na obrátce na 150 m jsem se uhodila do ruky a skoro zastavila, i přesto, že jsem takhle zkazila svůj možný první úspěch, doplavala jsem 3. a s radostí v očích vyslyšela velkou pochvalu od p. Erbena.