Z. Brocházková 1. C
23. února
2. Slohová práce
Můj přítel
(Charakteristika)
Osnova:
1.Úvod – Déšť
2. Stať – a) Charakteristika neznámé osoby
b) Jeho příběh
3) Závěr – Je úžasný
Každý večer chodím na procházku se psem. Ten den zrovna pršelo, a já pospíchala domů. Když jsem se vracela, celá promočená, před naším vchodem stála postava - nějaký člověk.
Když jsem přistoupila blíže, uviděla jsem, že ta osoba má velmi starý kabát, roztrhané kalhoty a místo bot pantofle. V tu chvíli jsem nemohla uvěřit svým očím, poznala jsem ho, byl to on – můj nejlepší kamarád, který je 2 roky pohřešovaný.
Obličej měl celý rudý a po tváři mu pomalu stékaly kapičky deště. A pak s velkou radostí jako by uskočili na ten starý kabát, který měl tak rád. Z očí mu, ale nezmizel ten upřímný a mírumilovný pohled. Co mě, však zaujalo nejvíc byl ten prázdný výraz ve tváři, nikdy jsem ho neviděla tak zoufalého. Vlasy jako uhel měl rozcuchané, a zasahovali mu až do obličeje.
Bylo mi ani 5 let když jsem ho uviděla poprvé, tenkrát to byl ještě malý chlapec, který netušil jaký je život a co nám chystá. Od malička jsme byli nerozlučná dvojka, ale pak se něco stalo. Začalo to jeho oslavou 18. narozenin. Jako pořadatelka této akce jsem se snažila, aby bylo všechno dokonalé.
Protože neměl taťku ani sourozence, tak jsem na oslavu, pozvala všechny jeho i moje přátele. Zasáhla ho však nemilá událost, jeho maminka měla autonehodu a na místě zranění podlehla. V ten den jako by se z něho vytratila všechna, ta sláva a touha po dobrodružství.
Od té doby to s ním šlo pěkně z kopce. Začal propadat ve škole a jednoho dne jako by se po něm slehla zem.
A teď tady stojí přede mnou a klepe se zimou. Tato úžasná bytost, která mi svým důvtipem vždy zvedla náladu, teď stojí a svými růžovými rty mě prosí o pomoc. Několik vteřin jsem stála jako opařená, pak jsem ho s radostí objala a po dlouhém vyprávění ho pozvala domů.
Teď už je to dávno. Žije o patro níž a už je zase takový jak býval. Krásný dokonalý kluk, s velkým šarmem a gentlemanským chováním. Jeho poměnkově modré oči, už zase na vše pohlížejí s láskou a porozuměním. Jeho postava je jako vystřižená z komixu. Ze svých růžových rtů, jsou slyšet jen líbezná slovíčka. Jeho ruce jako byli kouzelné a všechno čeho se dotknou, jako by oživlo, a dostalo radost do života. Je velmi pečliví a ctižádostiví. Letos dokončuje studium na vyšší odborné škole. Myslím si, že je obdivuhodné, že i přesto co si prožil, je stále milý a usměvavý „pán“.