Eva Nováková, I. C
4. listopadu 2003
1. písemná práce
(vypravování)
„Propast“
Osnova: 1. Úvod – Sen
2. Vlastní stať – a) v ordinaci
b) dr. Frank
c) návrat domů
d) byt
e) usínání
f) dům s propastí
g) místnost před propastí
Ležel na zádech. Naprosto bez dechu a zpocený, jako kdyby běžel marathon. Zase se mu zdál ten úžasný sen. Sen, který ho vždycky neskutečně vyčerpal a vyděsil. Nenáviděl ten pocit a přesto bez něj nemohl žít. Každý večer usínal s touhou se tam vrátit. Uvězněný v neskutečném stereotypu. Panebože, ty jsi cvok. Asi úplný, když už chodíš k psychiatrovi. Alespoň mi někdo může ten pocit závidět.
Bylo pondělí. Zase seděl v tom nepohodlném křesle a poslouchal nesmyslné bláboly učeného doktora Franka. Neměl bych být v práci? To těžko, před týdnem tě kvůli tomu nesmyslu vyhodi. Ano, vždyť já jenom zapomněl. Kdo by chtěl zaměstnance, co chodí každé pondělí a čtvrtek ke cvokaři. Naštěstí už odsud půjdu. Třeba domů...
„Pane Sinadre, byl byste tak laskav a trochu mě vnímal?“ To těžko, pomyslel si. Velevážený pan Otmar Sinader musí jít domů. Už tady usíná. „Nashledanou, pane doktore. Už musím jít. Žena mne doma netrpělivě vyčkává...“ Sinader vstal, aniž by čekal na reakci Franka. „Vždyť žádnou ženu nemáte?! Počkejte, kam si myslíte, že jdete?“ „Sbohem, doktore.“
Sinader vyšel ven z ordinace a zalil ho pocit neskutečné svobody. Ale šťastnější je v propasti. Ano v tom domě, v kterém byla propast. Musí se tam vrátit. Do toho snu. Do toho domu. Hned teď! Utíkal domů a dal si záležet, aby se co nejvíc unavil. Potom se mu bude lépe usínat.
Bydlel sám v tmavém, starém bytě. Nikdo ho nečekal, ani se o něj nestrachoval. Teda až na jeho bývalého kolegu, ale ten ho poslal právě za tím doktorem s přihlouplým výrazem. Zrádce, pomyslel si Oty.
Okamžitě lehnul vyčerpáním do postele a usnul. Chvíli to trvalo, než mohl ovládnout svou mysl, ale za chvíli tady byl. Před domem s dveřmi, za kterými byla propast a ta ho neskutečně lákala. Zalila ho známá vlna neskutečného štěstí.
Dům s propastí byl starý, rozvrzaný, se zatlučenými okny. Na pohled vypadal velice nepřátelský, ale on věděl, že uvnitř ho čeká blaho. Pokaždé když ve snu vstoupil před ty druhé dveře, za kterými byla propast, toužil do ní vstoupit znovu. On musel! Něco mu říkalo: Oty, to je tvoje vysvobození! A on po něm toužil i teď.
Vstoupil do temné místnosti. Všude byly neskutečné vrstvy prachu a páchlo to zde zatuchlinou, jakoby sem nikdo nepřišel celá desetiletí. Ale on se sem vracel každou noc. Miloval ten hřejivý pocit štěstí, který mu ten dům dával. A ty dveře. Ty, za které chodil. A dnes tam půjde znovu. Ví, co ho tam čeká. Ví, proč tam chodí. Protože ho propast čeká za těmi dveřmi.
Musíš to dokázat. Tentokrát už tě od toho nic neodradí.