Andrej Černý
3. 11. 2003
1. písemná práce
Propast
(vypravování)
osnova: 1) ÚVOD do děje
2) Setkání a nabídka zaměstnání
3) cesta k propasti
4) Dvoukřídlé dveře
5) Úkol
6) Osud
Ptáte se, proč je u propasti Věků ta velká socha? To se dozvíte z mého vypravování.
Avatar se probudil a těžce dýchal, nebyl schopen si vzpomenout, co právě prožil ve snu. Rozhlédl se, byl v hostinském pokoji, který si na noc pronajal. Podíval se do zrcadla a uviděl muže okolo pětatřicítky s hladkou tváří a vysokým obočím. Upravil si vlasy. Oblékl se a připásal si meč a vzal luk. Sešel dolů ze schodů. Bylo ráno a v hostinci bylo poloprázdno. Posadil se k rohovému stolu. Objednal si džbán vína a chléb se ztvrdlým sýrem. Když dojedl, zaplatil a vyšel z hostince ven.
Byl podzim a mrholilo. Opustil město a šel zkřehlou podzimní krajinou. Byla mu trochu zima. Přemýšlel, kam by se měl vydat, když tu uviděl jak se k němu blíží skupina asi šesti jezdců. Když byli kousek od něj, prohlédl si je. Byli v černém brnění, s velkou přilbou, která jim zakrývala celý obličej, na černých koních, kteří měli veliké červené oči. Vytáhl meč z pochvy. Pomyslel si, že se nedá zadarmo. Oni však seskočili z koně a jeden z nich promluvil hlubokým hlasem: „Jmenuješ se Avatar?“ „Ano“ odpověděl. „Náš pán má pro tebe práci.“ Avatar si pomyslel, že stejně nemá co na práci a že to může omrknout. „Dobrá, tedy, ale nestačím vám, máte koně!“ Ten rytíř jen hvízdl a přicválal k němu další kůň, ten samý, na jakých rytíři přijeli. „Musíme ti však zavázat oči.“ Avatarovi se to moc nelíbilo, nakonec však svolil. Jeli klusem, Avatarovi se zdálo, že letí. Jeli takhle asi tři hodiny, než koně zvolnili.
Když je drak konečně uviděl, zatáhl svá křídla a sletěl do propasti.
Když Avatarovi rozvázali oči, tak se mu zatajil dech. Byla tam nádherná krajina s zelenými kopci na obzoru, plání plnou trávy. Výhled však kazila propast, okolo které tráva zčernala a stromy uschly. Avatar si vzpomněl na Propast Věků. Sídlí tam drak a je tam brá z pekla do našeho světa. Ta brána vysílá zlo do propasti, ze které proudí do celého světa. Avatar se zla nebál, už ho taky několikrát činil sám, ale cítil velkou úzkost.
Stráže ho vedly snad po nekonečně dlouhých schodech, za chvíli nebylo vidět denní světlo, ale schody ozařovaly velké červené krystaly zasazené do zdi.
Asi po dvou hodinách stanul na dně propasti. Byla tu tma ozařovaná jen těmi krystaly. Avatar se zalekl, co ho asi čeká. Stráže ho vedly obrovskou síní na dně propasti až před obrovské dvoukřídlé dveře. Třikrát zaťukali a otevřeli. Stanul tváří v tvář velkému draku.
„Mohu ti nabídnout nesmrtelnost“ řekl drak.dokončeno v konceptu
Avatar vyjeveně kývl. „Teď tě nechám týden zavřít a poté mi řekneš své rozhodnutí.“
Po týdnu si ho zavolal. Avatar mu sdělil, že jeho nabídku přijal. Tak se Avatar stal nesmrtelným, ale musel střežit Propast Věků navždy. Stala se z něj socha.