Milan Novák
4. 11.
1. písemná práce
Vzpomínka
(Vypravování)
Osnova: 1. Příprava na koncert
2. Příjezd k hale
3. Vstup do haly
4. Výstup skupiny Gamma Ray
5. Výstup Iron Maiden
6. Shrnutí
Jedna z mých nejčerstvějších a nejradostnějších vzpomínek z poslední doby, je vzpomínka na pražský koncert britské heavymetalové skupiny Iron Maiden. Protože jsem chtěl tuto metalovou legendu opravdu velmi rád vidět, koupil jsem si lístky v předprodeji už asi měsíc před koncertem.
To středeční odpoledne jsem hned po příchodu domů vyměnil věci z batohu, abych měl na zítřejší den hotovo. Poté jsem jel do T-mobile arény v Holešovicích. Když jsem dorazil k hale, zjistil jsem, že mě do ní nepustí dříve než v 7 hodin. Bylo však teprve 530, a tak jsem měl spoustu času prohlédnout si stánky se suvenýry, kterých bylo v okolí požehnaně. Přibližně v 6 hodin jsem si šel stoupnout do fronty před vstupem do haly. Ta se každou minutu zvětšovala. Když konečně pořadatelé pustili lidi do haly, tlak na tři vchody byl tak obrovský, že pořadatelé sotva stačili označovat vstupenky a prohledat lidem kapsy, jestli v nich nemají nepovolené předměty.
Jakmile jsem vklouzl do haly, zasedl jsem si dobré místo. Byl jsem asi v šesté řadě směrem od plochy na stání. Přes přísný zákaz kouření se u stropu okamžitě nahromadil dym z cigaret, takže vytvořil kouřový efekt vlastně ještě před začátkem samotného koncertu.
V 8 hodin se na scénu vyhrnula předskupina. Byla to německá formace Gamma Ray. Tato skupina je zvláštní tím, že zpěvák, přestože je Němec, zpívá anglicky. Protože jsem ještě neměl uši nastavené na právnou hodnotu, po prvních tónech jsem myslel, že ohluchnu. Zvláště šlapací buben vydával zvuk, který doslova trhal bubínky v uchu. Tato skupina zahrála 8 skladeb a rozhodně nezklamala.
Pak nastala čtvrt hodinová pauza, během které se vyměňovaly nástroje pro Iron Maiden. Diváci začali být velmi netrpěliví. Po přibližně 10 minutách hlasitého vyvolávání se „Mejdni“ konečně ukázali. Teprve nyní bylo vidět fantastické pódium. Bylo tvořené hradbami, v jejichž vyklenku seděl bubeník. Před hradbami se pohybovali hlavně 4 kytaristé a zpěvák pobíhal naprosto všude. Na hradbách byly umístěny rekvizity k jednotlivým písním a na platně umístěné za nimi se vždy něco promítalo. Lidé na místech k sezení, kteří byli pode mnou si stoupli, takže já musel taky. Jinak bych neviděl. Skupina zahrála 13 nebo 14 písní z různých období. Od písniček starých více jak 20 let po skladby z alba Dance of Death z tohoto roku. První skladby byla tradičně Heaven can wait. Při ní se lidé dostali do varu. Pře velmi známé Can I play with madness či The trooper se skupina dostala k písni Hellowed by thy name, kterou mám nejraději. Konec koncertu byl tvořen legendárními skladbami The number of the beast a Run to the hills. Při těchto skladbách pobíhal po pódiu obrovský kostnatý maskot jménem Edie. Následovala děkovačka, při které do publika létaly paličky a trsátka.
Koncert opravdu stál za to, i když jsem domů přišel až po půlnoci.