Andrej Novák, 1. C
23. února 2004
2. slohová práce
Můj přítel
Osnova: I. Kdo to je?
II. a) Jak asi vypadá?
b) Jaký je povahou
III. Co pro mě znamená.
Byl to první člověk, kterého jsem spatřil ve svém životě a je pro mě velmi důležitý. Je to totiž shodou okolností můj táta.
Když jsem ho spatřil, tak nevím, co jsem si o něm myslel, protože jsem byl přece jenom nemluvně, které ještě moc nemyslelo. Ale postupem času jsem ho poznával víc a víc. Teď už vím, že je vyšší postavy, ale i širší postavy. Má černé krátké vlasy hozené dozadu jako v 70. letech, jako v Pomádě. Oči má pronikavě modré a když se do nich dívám, tak se v nich protíná přísnost a milost. Když je o víkendech línější, tak mu na bradě a po tvářích narostou vousy, ale hned v pondělí jsou zase pryč, protože je to pán podnikatel a musí být oholen. Jeho brada je výrazná a jeho obočí velmi tmavé a když se zamračí, tak jde z něj strach. Nejraději nosí kalhoty až nad pupíkem, asi proto aby mu nebyl vidět tolik pupek a k tomu nosí lehké plandavé triko. V zimě k tomu přidá svetr nebo parádní mikinu a volnou sportovní bundu. Když má jednání, tak si z domova vyjde v kalhotech, bílé košili, elegantní kravatě a to vše skrývá pod černým kabátem a to si vždycky říkám, jakej je to fešák.
Táta je velmi náladový, když je s přáteli, tak je velmi zábavný, tolerantní, ale když mu v práci něco nevyjde, nebo je v autě a čeká v koloně, tak to radši dělám, že tam nejsem. Když dělá nějakou práci na naší stavbě, tak je moc pečlivý a poctivý, chce aby bylo vše na svém místě. Dbá velice na přesnosti, jak při práci s metrem tak i kdy mám přijít domů. Zatím se mi ho nepodařilo přesvědčit, že už jsem velký kluk a mužu přijít večer trochu později, on má svoji hlavu. Sice nerad říká: „To když já byl stejně starej jako ty....“, ale nějak se mu to nevede a říká to čím dál tím častěji. Na mámu je vždy milý, no vlastně parkrát už taky vybouch, ale mi to máme v rodině. Někdy je přísný, ale to je jen když něco udělám špatně nebo jsem drzej. Relaxuje prací na stavbě, což já někdy blbě schytám a i když tam nechci bejt, tak pracuji s ním. Do práce chodí velmi brzo ráno a přichází večer, a to vždy přijde otázka: „Co bylo dneska ve škole?“ No a to už vím, že nebude šťastnej. Tak mu pustim nějakou vážnou hudbu nebo komedii v televizi a doufám, že se nebude tolik zlobit. O víkendech se snaží i sportovat, hrajeme spolu squash nebo bowling, ale tenisem taky nepohrdne. Líbí se mi na něm, že si umí udělat ze sebe srandu a když něco řeknu, tak vše nebere vážně. O je taky pěknej puberťák, snad větší než já a to je co říct.
V mým životě sehrál a hraje velkou roli, protože si myslím, že jsem trochu po něm. Dokázal už hodně věcí třeba v práci, v rodině nebo mě umí taky dokonale naštvat. Udělal pro mě už taky hodně a proto si ho moc vážim.