Eva Nováková, I. C
23. 2. 2004
2. slohová práce
Můj oblíbený románový hrdina
(Charakteristika)
Osnova: 1) úvod (seznámení)
2) vnější charakteristika
3) její život
4) vnitřní charakteristika (vzdělání, svatby, vlastnosti)
5) závěr – proč jsem si ji vybrala
Seznámila jsem se s ní v jedné knížce. Jmenovala se „panenská královna“ a napsala ji Carolly Ericksonová (prý jedna z nejuznávanějších historiků v USA). Osoba, kterou jsem si vybrala, tam vystupovala jako hlavní postava – anglická královny Alžběta I. Kniha je podle mě poutavě napsaná a popisuje Alžbětin život od jejího narození až do smrti.
Alžběta byla příslovečná svojí krásou. Na obrázcích se mi jeví jako štíhlá, ale poměrně vysoká žena se sněhobílou pleti, snad příliš dlouhým nosem v úzkém obličeji a proslulými dlouhými zrzavými vlasy. V knize se také zmiňují o hlase, který se rozléhal po dlouhých chodbách paláců tak silně, až se poddaní třásli strachy.
Ale dříve než se pustím dále, dovolte mi, abych přiblížila podmínky, ve kterých žila. V době svého dětství byla mezi Angličany populární, ale ne moc oblíbená. (Její otec Jindřich VIII. dal její matku Annu Boleynovou popravit za zradu). Alžbětu měl však Jindřich velmi rád. Když zemřel ujal se vlády Alžbětin nevlastní bratr Eduard. Ten měl Alžbětu rozhodně radši než svou druhou nevlastní sestru Marii řečenou Krvavou, která nastoupila na trůn po něm. Pro Alžbětu tím začala etapa života, v níž se musela jen strachovat o život. Marie totiž stále přemýšlela, jak se nenáviděné sestry zbavit. Přestože se Alžběta musela bát, nadávala na sobě nic znát. Bylo jí v té době pouhých 20 let. Prošla již řadou osobních i politických změn. Poprvé se zamilovala do svého vzdáleného příbuzného Tomáše Seymura a často se stěhovala (jednou jí dokonce Marie uvrhla do Toweru). Všechny útrapy však překonala v 25 letech se, po Mariině smrti, stala královnou. Její vláda byla dobou zámořských plaveb (které velmi podporovala) a Anglie velmi zbohatla. Alžběta sice nedokázala zabránit náboženským nepokojům, ale především dosáhla velkého množství úspěchů. Snad každý zná osud Marie Stuartovny, kterou musela dát na nátlak svých rádců popravit, i když sama nechtěla.
Alžběta, stejně jako všechny děti z lepších rodin v 16. století, prošla přísnou výchovou. Byla bystrá, měla dobrou paměť, rychle se naučila číst a psát a lehce zvládla jazyky (ovládla jich 6). Byla schopná mluvit s velkými učenci své doby, vyznala se v evropské politice a měla hbitý jazyk, který dobře využívala k hádkám se všemi, jež ji obklopovali. Bylo jejím zvykem nepustit nikoho ke slovu a dělala dlouhé odbočky než se dostala k jádru věci.
Už v mládí si slíbila, že se nikdy neprovdá, i když z tohoto rozhodnutí pramenilo mnoho problémů. Svůj slib dodržela a přestože se několikrát zamilovala, ke svatbě nikdy nedošlo. Uměla hrát na cembalo a výborně tančila. Nosila sice honosné šaty a okázalé šperky, ale na druhou stranu klela, zapomínala na slušné vychování a naparovala se. Velmi dobře se přetvařovala. Neustálé rozčilování jí nesvědčilo a často trpěla nemocemi, ale přesto dál poroučela a vyžadovala obdiv. Chovala se jako královna, ale byla i agresivní, vzpurná a divoká. Nedokázala šetřit a rozhazovala peníze kde se dalo. Dělala si zkrátka všechno po svém a nenechala nikoho, aby jí poradil.
Myslím si, že Alžběta byla osoba, ve které se dalo těžko vyznat. Její chování bylo nepředvídatelné a vždy udělala něco, co všechny kolem překvapilo a zmátlo. Právě to se mi na ní líbilo (i když to zvlášť ve stáří přeháněla) a proto jsem si ji vybrala. I když určitě můj oblíbený románový hrdina není, ale spíš mě zaujal její osud.