Novák, 1. C
23. 2
2. slohová práce
Charakteristika
osnova: 1) úvod
2) hl. stať – popis – vnější, vnitřní
3) závěr
Soused
Znám ho od té chvíle, co jsem začal vnímat okolní svět, tedy asi od čtyř let. S rostoucím věkem se zároveň měnil můj názor na něj a ani teď nemohu stoprocentně říct, že ho dokonale znám. Dříve mi svou vysokou postavou naháněl strach, jakmile jsem uslyšel jeho hlas začal jsem se urychleně vzdalovat od místa, odkud vycházel.
Svými dlouhými vousy mi připomínal „Krakonoše“, kterého jsem rád sledoval v televizi a byl mým vzorem. To se však o našem „milém“ sousedovi říct nedalo a asi i sám „Krakonoš“ by mě za to přirovnání pokáral. Jeho chování bylo hrozné, ba otřesné. Nevím, jestli neustále někoho provokoval a otravoval proto, že ho to bavilo nebo že by se jinak doma ukousal nudou. Byl už dost starý, takže jsem ho vídával s húlkou, o kterou se celou svou vahou opíral. Musel jsem tu hůlku obdivovat, protože to byl výkon unést takové monstrum. Nosil neustále stejný černý oblek a budil zdání, že každý den se účastní nějakého pohřbu. Nedávno se však stalo něco, co neočekával už téměř nikdo a náš milovaný soused se zcela změnil a jeho osoba se mi začala jevit úplně jinak. Srší z něj radost ze života a tím dává vyniknout svému úsměvu protáhlému od ucha k uchu. Úsměv na jeho tváři byl pro mě větší bomba, než když Zlín porazil Spartu. Asi se nechal inspirovat Seanem Conerrym a své krakonošské vousy zkrátil. Je srdečný a chová se jako pravý gentleman. Babičkám nosí nákupy a těžké tašky nosí v té ruce, kde se dříve vyskytovala jeho hrozná hůl. Své medvědí ruce už nepoužívá na fackování zlobivých „harantů“, ale používá je k práci na společných záhoncích, o které dříve jeho pyšný a hrdý ani nezavadil. Jednou mě pozval k sobě na návštěvu. I přes počáteční ostych a nedůvěru, můžu říct že oprávněnou, jsem nakonec přišel a nestačil jsem se divit. Jeho byt byl zařízený velmi moderně a vkusně a především velice světle a vesele, což se z jeho nedávnou černou duší nedalo srovnat. Svými kostnatými prsty obracel stránku po stránce a čítával mi klasické autory, kterých měl plnou knihovnu. Zde jsem objevil jeho pravý charakter a povahu. Působil laskavým a příjemným dojmem. Okouzlili mě jeho smaragdové oči, do kterých jsem se dříve z bázně ani nepodíval. Byl chápavý a uměl se vžít do mé osoby. Jeho vysoká, obtloustlá figura mě už nestrašila, ale připadala mi spíše roztomilá. Roztomilost umocňoval ještě pohled na odstáté uši, díky kterým jsme se nejednou pobavili.
Jsem rád, že jsem na tohoto člověka změnil názor.