Eva Nováková 1. C
4. listopadu
1. písemná práce
TÉMA: Kdo jinému jámu kopá, sám do ní padá
(Vypravování)
Osnova: 1) Vzpomínky na tábor
2) Balení
3) Naše známé rčení.
Jupí! Prázdniny se blíží a s prázdninami už je na obzoru i termín 30. 7. - 14. 8. Už po devět let jezdím stále v tomto termínu na ten nejlepší tábor, jaký jsem kdy poznala. Vždycky si tam užijeme spoustu legrace, mám tam také své nejlepší přátele, které však přez rok vůbec nevidím, protože bydlí v úplně jiných koutech naší republiky. Samozřejmě, že si každoročně slibujeme, že se budeme navštěvovat málem 7x týdně, jenže, znáte to, sliby-chyby. A tak jsem štěstím bez sebe, když nastane konec července. Tak tomu bylo i letos.
Večer před odjezdem už si jenom kontroluji věci, které jsem si nachystala na postel, abych si je mohla zabalit. S vítězným úsměvem jsem šla zavolat mamku, aby mi to překontrolovala. Hrozně mě to štve, vždyť už jsem velká holka, ale máma o tom nechce ani slyšet, vždycky před odjezdem mi kontroluje věci, většinou totiž zapomenu nachystat ty nejdůležitější. V duchu jsem si říkala, že tentokrát to vyjde, vždyť jsem ty věci kontrolovala aspoň desetkrát. Z mých myšlenek mě vytrhla máma a triumfálně mi oznámila, že mi chybí ručníky a ponožky a ..., no, bylo toho hodně. Úsměv byl nenávratně pryč.
V sedm ráno mi zvoní budík a já radostí vyskočila z postele, přitom se mi podařilo zabodnout si vojáčka z bratrovy série do nohy, nic už mi ale nedokázalo zkazit náladu. Mámu jsem ještě u snídaně poháněla, aby jsme to stihly.
Nakonec všechno dobře dopadlo a já už seděla v autobuse, který mě měl dovést do tábora. Dobrá nálada mi ani neklesla, když jsem vlastně v celém autobuse měla jediná nad 12 let. Jela jsem totiž z Prahy a ta mí kamarádi nebydlí. Když jsme dojeli, vyskočila jsem z autobusu a běžela vstříc svým kamarádům, kteří mi museli hned zkazit den, když mi připomněli, že přijela i Linda. Bože, už to jméno mi příčí všechny chlupy na těle.
Minulý rok jsem totiž udělala něco, co se mi opravdu nevyplatilo. Jako každý rok jsme měli i minule orientační běh. V duchu jsem si tehdy pomyslela běhat, já? A ještě k tomu se řídit kompasem? Proto jsem se rozhodla, že se budu držet toho, kdo poběží se mnou. Běhalo se totiž po dvojicích, které se pak podle výkonosti rozdělili.
*Co se však nestalo, zavrávorala jsem o vlastní nohy a tak mezi tím co Linda dobíhala rovinku, já se válela v bahně se zvrtnutým kotníkem. Přísloví se vyplnilo takzvaně do slova.