Eva Nováková I. C
4. 11. 2003
1. písemná práce
Propast
(Vypravování)
Osnova: 1. úvod
2. všední život
3. nová kámoška
4. seznámení s „tím“
5. poprvé
6. začátek problémů
Není to ani tak dávno, co se odehrál tenhle příběh. A určitě není ojedinělý. Takové a velmi podobné jsou osudy mnoha lidí na Zemi od chvíle, kdy lidská civilizace poprvé ochutila sílu drog.
Jako každý všední den šly tři dobré kamarádky spolu do školy. Jmenovaly se Simona, Kristýna a Tereza. Byly chytré a vedly celkem bezproblémové životy. A tak dobře prospívaly, dostaly se na střední školy a život jedné z nich měl zakolísat.
Po ulici kráčely tři dívky. Byly jen lehce oblečené. V kalhotech a tričku, protože bylo léto, nebo spíš babí léto. Chystali se vyrazit si někam. Naco sedět doma. A navíc v pátek. Jedna z nich, ta třetí nebyla Kristýna, ale Petra. Simonina nová spolužačka, která to vlastně všechno zorganizovala a které bylo 17, kouřila krabičku cigaret denně, až příliš často pila a také propadla znovu do prváku.
„Pudem na diskotéku.“ Dohodly se holky. „ale předtím...,“ Petra se výrazně odmlčela, „předtím si dáme.“
„A co si dáme?“ Nechápala Tereza. Na to Petra rozebrala svůj mobil a vytáhla malý igelitový sáček. Takový ten, co se dá „zapnout“ a používají ho dealeři. A v tom sáčku také bylo to, co používají dealeři. Petra vytáhla „perník“.
A pak se Simona s Terezou jako v transu dívaly na Petru připravující „posilnění.“ Celá se zabrala do urovnávání bílého prášku, pak stočila dvousetkorunu do úzké pevné ruličky a vtáhla ho nosem do sebe. Holky to zopakovaly. Ani to nebolelo. Cítily se v pohodě, jak jen to šlo. A celý večer se skvěle bavily. Tancovaly na plno, nechávaly si od kluků platit pití a čas strávený na diskotéce jim uběhl jako voda. Ještě celý příští týden si měly o čem vyprávět.
A pak... Tereza byla doma, když jí zazvonil telefon. Na druhém konci slyšela Simonu. Byla jiná. A taky, že se hned Tereze svěřila, co dělala: „Normálně sme hulili haš. Bože! Já mám tak skvělou náladu. Jo a taky jsme si dali. Ty víš co!“
Tereza věděla. Až moc dobře. A ani se nad tím telefonátem nepozastavila. No co, pro jednou se svět nezboří. A nebořil se, ani když Simona volala po druhé a po třetí. Snad až když už ten telefon zvonil třetí týden v kuse a když na druhém konci byla pořád Simona, která se, bože, cítila tak skvěle, tak až tehdy se Tereza zarazila. „Počkat, co se s ní stalo? To už není ona!“ Pak následoval proud vzpomínek na staré časy. Kdy jsme všichni byli tak nevinní a naivní.