Milan Novák 1. C
16. prosince
1. písemná práce
Letní dobrodružství
(vypravování)
Osnova: 1) Úvod –
2) Vlastní stať –
3) Závěr –
Byl poslední školní den v 9. ročníku na základní škole. Před námi se otevíraly dveře prázdnin. Na tento den jsme čekali celých devět let. Moc jsme se těšili, a proto jsme si připravovali nějaké pěkné a hrůzostrašné letní dobrodružství. Domluvilo se nás sedm. Mezi námi bylo 5 kluků a 2 dívky. Toto složení jsme vybrali, protože se nám ani víc dívek nepřihlálo, protože neměly čas. Vybrali jsme si příjemné místo v Doksech u Prahy. Byl tam krásný rybníček opuštěná chata a hlavně klid a pohoda temného lesa. Bylo to prostě úžasné. (My) jsme měli vyjed ve 13:45 z Holešovického nádraží. Ale už tehdy jsme se opozdily, a tak jsme se stresovali, abychom stihli další vlak. Ten jel v 17:30. Když jsme dojeli, bylo už šero. Štěstí bylo, že kluci vzali mapu s přesným popisem cesty. Náš příchod na chatu byl kolem 9 hodiny, protože se nám holky na chvíli ztratily, ale naštěstí je nic zlého nepotkalo, kromě trochy dobrodružství. Asi po půl hodině kluci našli Petru a za chvilku Báru. Nic je neukradlo, ale byly trochu vyděšené a roztřesené. Na chatě byla kupodivu elektřina, avšak bohužel k naší smůle vůbec nefungovala. Byly spálené pojistky. Dívky pořád zdržovaly, avšak se ukázalo, že se to vyplatilo, protože vzaly svíčky. Naštěstí jsme nemuseli být pouze při měsíčním světle. Měli jsme však další problém, neměly žádné sirky. Ja Tomáš a Petra jsme si řekli, že půjdeme najít křesací kameny. Vzali jsme s sebou jedinou baterku. Na chatě zůstala vyděšená Bára s klukama. Snažili se ji uklidnit, ale marně. Asi tak po 5 minutách jsme je našli. Celý šťastní jsme začali tancovat, což jsme neměli dělat, protože jsme svým hlukem probudili lesní zvířátka. Najednou kolem nás proletěla sova a málem nás chytil infarkt. Ale pořád jsme se pořád nebáli. Po chvíli nám přestala svítit baterie. A začalo to. Petra si nás přitiskla a řekla, že se strašně bojí. Řekli jsme jí, že se bát nemusí, protože jsme s ní. Šli jsme velice pomalu a vždy, když krupla větev všichni jsme sebou cukli. Petra začala slabě pískat hrůzou. Z ničeho nic jsme uslyšeli hýkot sýčka a začali jsme se hrůzou třást. Tomáš si všiml, že jsme asi zabloudili a to neměl říkat, protože Petra začala brečet a nechtěla nikam dál.
Začali jsme slyšet neuvěřitelný vřískot, který se stále zesiloval a zase oddaloval. Poznali jsme v něm Báru. Začali jsme běžet, protože nám měsíc posvítil na cestu. Dorazili jsme k chatě a nikdo v ní nebyl. Petra s Tomášem zůstali v chatě a já pokračoval hledat.
˂dokončeno v konceptu˃
Nechal jsem Petru s Tomášem, aby ji mohl dále uklidňovat a šel jsem je hledat. Nebylo to nic těžkého, protože jsem je našel podle křiku. Ten byl snad slyšet míle dale. Byli tam úplně všichni a klepali se strachem. Když jsem promluvil málem mě zabili. Vrátili jsme se a řekli všem že jim proběhlo pár myší před nosem. A začali se smát. Druhý den už bylo vše v pořádku. A byly jsme spokojení. Bylo to krásné dobrodružství.