1. C
16. Prosince
1. Písemná práce
LETNÍ DOBRODRUŽSTVÍ
(vypravování)
Osnova: 1) Úvod – vzpomínání
2) Stať – a) Příjezd
b) Ztráta kamaráda
c) Hledání, Nalezení
3) Závěr – Vysvětlení
Kdysi jsem potkal jednoho muže. Bylo parné léto, byl červenec, ale byly třicítky stupně.
Byl jsem na výletě s kamarády, byli jsme čtyři, v Bostonském lese. Les to byl velký a v noci byla poměrně zima. Ale vraťme se k příběhu!
Na výlet jsme jeli mým autem. Vyjeli jsme ráno, ale dojeli jsme poměrně odpoledne a když jsme dojeli byl západ slunce, byl krvavý. Já jsem si řekl: „Tak to bude v noci zima.“ Mike a John se mnou souhlasili, ale Dan ne. Dan studoval psychologii a tak v tom hledal větší význam. Myslel si, že se stane něco hrozného. Všichni jsme ho s pohrdáním odbili a šli jsme zapít konec školy. Vzhůru jsme byli asi od 8osmi do jedné a bylo by nás docela slyšet kdybychom nebyli v lese.
Ráno jsem se probudil asi v 10, na můj vkus docela brzy, ale něco se mi nezdálo, něco mi vrtalo v hlavě. Dan nebyl ve stanu. Vzbudil jsem kluky a ohlédl jsem situaci. Danovy věci tu byly i spacák, ale Dan nikde. S voláním, jestli někdo neodpoví, jsem vylezl ven ze stanu. Ani venku Dan nebyl. Vzhledem k tomu, že jsme šli spát oblečeni vyběhli i kluci rychle ven. Pak mě napadlo, že musí mít mobil, ale poté jsem přišel na to, že přece jen něco chybí, chyběly všechny mobily i můj i Danův byl pryč. Nic nezbývalo, jen ho jít hledat, protože policie by zasáhla až po čtyřiadvaceti hodinách. Věci jsme tam nechali, na co by nám byly kdybychom nenalezli Dana.
Vyšli jsme do lesa a všichni křičíc jsme hledali Dana. Lesem se ozývalo jen „Dane?!, Dane!?“ Ale nikdo neodpověděl. Podle hodinek jsem zjistil, že jsme ho hledali již pět hodin, ale všem to připadalo jako deset minut, ale ta nejhorší zpráva teprv přišla. Mike zjistil, že chodíme v kruhu. Pak se ale stalo to, co nikdo nečekal. „Postava, Vidím Postavu!“ zařval jsem. A opravdu tam byla. Byl to
Všichni jsme se rozběhli za postavou. Běželi jsme dál a dál, ale on byl pořád stejně daleko. Náhle jsme uviděli , co všem vyrazilo dech. Byl tam potok, byli jsme si jisti, že na mapě žádný nebyl, ale v něm ležel Dan. Seběhli jsme k němu a zvedli ho. Byl v bezvědomí a na noze měl pas na medvědy. Tu jsme mu sundali a ovázali mu nohu z vlastních šatů. Počkali jsme až se dostane k sobě a zeptali se co tam dělá. Řekl, že chtěl prodat naše mobily, že až tak byl opilý, ale pak, že uviděl muže a , že šel za ním až sem. My nevěřili, že v noci a docela dost opilý by dokázal dojít až sem, ale on pokračoval. Že prý u auta spadl do té pasti a řekl tomu muži aby mu přivedl pomoc, ale že se na něj prý jenom díval a nic neříkal. „My ho potkali.“ Řekli jsme sborově. Dan vytřeštil oči, že jsme sami nepřišli. „Vždyť jsme tě hledali pět hodin.“ Zvedli jsme hlavu. Stál tam ten muž, ale přešel
˂dokončeno v konceptu˃
směrem tam odkaď svítilo slunce, takže se vám ztratil v záři. Ale tam, kde stál, byl najednou náš tábor a moje auto. Byli jsme jenom 5m od auta, ale hledali jsmeSken nedosahuje až ke konci stránky. Později přijela záchranka a policie. Zdravotník říkal, že Dan měl velké štěstí „Ještě chvíli a umřel!Sken nedosahuje až ke konci stránky. Ale více nás zarazila odpověď Policie po popsání toho muže. Policista nám sdělil že ten muž je už více než 5let po smrti. To nás dostalo. Odjeli jsme domů a tam jsme strávili zbytek prázdnin.