7. listopadu 2003
1. písemná práce
KDO JINÉMU JÁMU KOPÁ, SÁM DO NÍ PADÁ
(vypravování)
Tak tohle přísloví je podle mě nejmoudřejší a nejužívanější vůbec. Možná se mýlím, protože určitě každé přísloví je moudré, ale zrovna tohle považuji za základ chování v lidské společnosti. Nic neprojde jentak, dluhy se musí vyrovnat, všechno se musí vyvážit. Docela zábavným příkladem pro děti jsou všechny ty kreslené filmy, jako třeba Tom a Jerry, kdy ten silný a špatný chce slabšímu něco provést a nakonec na to naletí sám. Ale zpátky ke všední realitě, mám i svůj příklad, který se odehral asi před týdnem.
Jeden kamarád, k němuž s klukama často zajdem, má doma psa, jménem Lord. Připadá mi docela divný: často vrčí, žmoulá papír, kouká jak blázen, prostě je nevyspytatelný. Ale do nedávna jsem si myslel, že je úplně neškodný. Pořád jsem se posmíval kámošovi Tomášovi, který se ho neskutečně bál, i když sám má doma dva psy. Ustupoval před ním a nechtěl se ho ani dotknout (Lord je docela otravný a je potřeba ho vždy odstrčit). Furt jsem si z Tomáše dělal legrácky typu: „Lorde, trhej!“ a on se vždycky vyděsil. Věděl ale proč, jednou tu viděl, jak nějakýho kluka kousl do ruky, protože se nechtěl hnout.
Tak jsme tu seděli, něco dělali, že jsem po kámošovi hodil papírové kapesníky, které dopadli na zem. Lord je okamžitě začal žmoulat. Majitel nařídil, ať je seberu. Vstal jsem, ale nechtělo se mi je brát psovi z huby. Protáhl jsem ruku a v tu chvíli na mě tak vyjel, až jsem myslel, že se počurám. Následovaldokončení v konceptu
Málem se mi do tý ruky také zakousl. Následoval okamžitý výbuch smíchu všech lidí v pokoji. Kromě mě, že? Jakoby ten pes neměl dost. Vstal, odkráčel a sednul si na moje místo na pohovce. Nedovolil jsem si ho odtamtud vyhnat a tehdy mi to bylo oplaceno. Nevím jestli je to dobrý příklad k tématu, ale konkrétně mě to poučilo