Milan Lermontov, I.E
26. února
2. písemná práce
Přítel
(Charakteristika)
Co se charakteristiky týče, nemyslím že bych si v hlavě měl vytvářet nějakýho hrdinu či souseda a popisovat ho, nebo spíše přidělovat mu vymyšlené rysy či super vlastnosti a různé skutky. Sice by to zřejmě popis byl, ale na vymýšlení pohádek moc dobrý nejsem. Bohužel každý, o kterých jsem četl, mi není znám na výbornou, tak jako skutečný člověk.
Mám za to jednoho přítele, který si tu svojí pohádku vytváří sám a musím přiznat, že do toho jde po hlavě. A právě proto bych vás s ním chtěl seznámit.
Milan2 se narodil v Trnavě roku a zatím tu žije dodnes. Má si metr-osumdesát, hnědé vlasy a oči, také vždy hnědou kůži, což mu celkem závidím. Celé dětství věnoval sportu a na základní škole hrál a reprezentoval školu ve všech sportech, které se provozovaly. V devíti začal hrát tenis, v patnácti byl třetí v republice. Seznámili jsme se na fotbale, chodil hrát za jeden bardejovský tým. Po půl roce, co jsme byli spolužáci jsem si říkal: „Sakra, vždyť je to fotbalista!“ Opět jsem se nestačil divit, když jsem ho viděl hrát basket. Znal všechny hvězdy NBA a napodoboval je. Také rozuměl hokeji, měl vždycky dobré tipy při sázení.
Byl to zkrátka sportovec od Boha. Pochopitelně je velice houževnatý a silný, jinak by svých výkonů tak snadno nedosáhl. Sice se neučil na výbornou, ale kdyby sám chtěl, nemusel by do té školy chodit vůbec, ale na kurt, což by mu později vyneslo slušný Balík peněz.
Z ničehonic však přišla puberta a Milana2 začali zajímat i jiné věci. V osobním životě to „přeháněl“ stejně jako ve sportu. Když se šlo někam oslavovat, nebo jen tak o víkendu, vždy nejvíce vypil atd. a poté přišel pozdě domu, o hodně později než měl. Když se v dětství pořád hádal s rodiči, aby prosadil svůj názor, teď se s otcem kolikrát málem i porval. Možná i k tomu došlo. Na penězích mu nezáleželo. Pokud byly v kapse spolu s náladou, každý se s ním dostal do večerního děje. Byl opravdu zábavný a nápaditý, kdykoliv jsme se dobře popovídali a také spolu hodně zažili. Vždycky povídal: „Dokud si nebudu platit nájem, elektřinu a toaleťák, tak je mi to jedno. Klidně vás všechny pozvu na panáka.“ Později skoro vůbec nechodil trénovat, i přesto že ho otec pořád nutil. Několikrát přišel domů až ráno a rodiče už vůbec nevěděli co s ním. Nedokázali s ním bojovat, protože byl tvrdohlavý jako býk. Přesto je měl určitě hodně rád. Ve skutečnosti byl i otevřený a naslouchavý. Pokaždé mně vyslechl a vždy respektoval můj názor. I když jsem mu říkal, že to přehání, povídal, že to ví, ale že už je takový blázen, a že s tím nic nenadělá.
Jednou to, naštěstí, skončilo, když se dostal k doporučenýmu psychologovi, který ho víceméně nasměroval. Vídali jsme řidčeji, protože začal chodit jinam do školy, mimochodem, z té předchozí ho vyhodily a hlavně navštěvovat kurty. Rozhodně to byl dobrý krok a změna.
Za měsíc jede hrát na půl roku do Německa, čeká ho každodenní trénink. Je k tomu dobře motivován a to je to hlavní. Věřím tomu, že když bude chtít sám, stane se hvězdou.