Milan Procházka 1. E
5. 11. 03
1 písemná slohová práce
(VYPRAVOVÁNÍ)
Osnova:
1) Úvod
2) Stať
3) Závěr
Tak asi před dvěma lety jsme si naplánovali cestu do Německa. Když říkám naplánovali, myslím tím mě a mého bratra.
Bylo to ke konci října a náš vlak odjížděl kolem páté hodiny z Hlavního nádraží. Směřoval do Děčína, jelikož jsme se však již první večer chtěli dostat do Drážďan, museli jsme později přestupovat. Avšak nepředbíhejme.
Nastoupili jsme, ve vlaku vyhledali prázdné „kupé“ a jeli. Nic zvláštního se po cestě nedělo. Opakující se zvuky vlaku, jako by každého ukolébávaly ke spánku. Snad jen tu větu od paní vedle si nadosmrti zapamatuji (jejich rozhovor byl opravdu zajímavý): „Tak jsem jednou měla chuť na řízky, no a..., udělala jsem si řízky, hm.“
Po příjezdu do Děčína jsme si koupili lístky. Řeknu Vám, že 400 korun za jeden není pro Čecha něco příznivého, ale co jsme mohli dělat.
Nastoupili jsme a posadili se do příjemných sedadel německého vlaku. Po chvilce následovala první pasová kontrola, nejdříve od Němců a pak přišli i Češi. Proběhlo to bez problémů.
Následovala docela zábavná cesta až do našeho cíle. To byl Dresden-Neustadt. Avšak lístky jsme měli zakoupené jen o zastávku před.
Já jsem dělal že spím a bratr si četl. Samozřejmě za zatáhlými záclonkami. Jako že vůbec nevíme, že čekáme na nádraží (čekal tam asi deset minut). Po rozjezdu jsme vylekaně vyběhli ke dveřím a čekali na příchod pana průvodčího, které mu jsem se všechno o tom jak jsme si ničeho nevšimli snažili napovídat. Sežral to i s navijákem.
V Drážďanech jsme pobyli tři dny. Velice se mi líbila místí atmosféra a řekl jsem si, že bych tam chtěl jednou studovat. O cestě nazpět možná příště.