Milan Procházka, 1. E
5. listopadu 2003
1. písemná práce
Vzpomínka
(vypravování)
Osnova:
Nyní vám povím tajuplný příběh, který se už půl století šušká v hospodách, putykách a barech v zapadlém městě Corland Hills v Dakotě.
John Dillinger žil v malém městečku v Corland Hills. Přes den spal a po nocích pracoval ve strážní budce na železniční trati mezi městy Panamana a Oscio. Jeho samotářská práce mu vyhovovala, protože byl velmi plachý a v lidské společnosti se cítil nesvůj. Měl už nejlepší léta za sebou, s lidmi se nikdy nestýkal a za svůj život neměl manželku ani moc přátel. Byl to samotář, který žil ve svém špinavém a oprýskaném domě na kopci daleko od lidí. Žil spořádaný, stereotypní život, za který se nikdy neudálo nic zajímavého a vyčnívajícího
z šedosti jeho všedního života.
Jednoho večera se opět, jako každý den, vydal ke své strážní budce u trati nedaleko od Corland Hills. Byl podzimní večer a krajinu už dávno pokryla tma. Strážní budka bylo nevelké stavení s ošuntělými zdmi a střechou, porostlou mechem. John vlezl dovnitř, rozsvítil si petrolejku, těžce usedl na lavičku a zapálil si cigaretu. Jeho práce byla otupující, ale John si na ni za ta léta úplně zvykl. Alespoň se vyhne kontaktu s lidmi, které tolik nesnášel, a kteří na oplátku nesnášeli jeho. Zdálo se, že tato noc nepřinese nic zajímavého, stejně jako tisíce nocí předešlých. Kolem jedenácté hodiny projel vlak. Řidič Johnovi zamával, a ten mu pozdrav oplatil lehkým pokývnutím hlavy.
Kolen druhé hodiny se ale stalo něco zvláštního. V nedalekém lesíku se rozsvítilo jasné, oslnivé světlo. John vylekaně cukl hlavou. Světlo prosvitovalo mezi stromy a pomalým, houpavým pohybem se přibližovalo k budce. John byl nebojácný. Půl života, stráveného u železniční trati ho naučilo odvaze. Najednou se světlo zastavilo u kraje lesa a po chvíli zhaslo. Johnovi trvalo chvíli, než se uklidnil, zapálil si další cigaretu a přečkal do rána. Ráno šel domů a spal až do večera, jako každý jiný den.
Druhého dne se na večer zase vydal k budce, strávit další noc v otupujícím zaměstnání. V klidu seděl vevnitř a pokuřoval a na strašidelnou příhodu z předešlé noci dočista zapomněl. Kolem dvanácté se však světlo objevilo znovu. Tentokrát už ale na louce, na půl cesty mezi lesíkem a budkou. Světlo se opět pomalu přibližovalo. John se začal opravdu bát. Začal vystrašeně volat: „Co to je? Co se to děje? Vypadni! Jdi pryč!“ Světlo však vůbec nereagovalo a dále postupovalo k budce. Těsně před vchodem však opět zhaslo. Vystrašený John se po čase uklidnil a vyčkal do rána.
˂nedokončeno˃