Eva Nováková I. E
26. února
2. písemná práce
Soused
(charakteristika)
Osnova: Úvod: Seznámení
Stať: Zevnějšek
Zdravení
Letáky
Závěr: Naše nervy
S rodinou bydlíme ve druhém patře panelového domu, takže když jdu po schodech, míjím mnoho dveří, které patří jiným rodinám. Všechny je znám dobře, až na jednu starší paní, naší přímou sousedku a jejíž dveře míjím každý den. Jmenuje se Marie Lacová.
Marie Lacová je, jak jsem již zmínila, starší paní. Přistěhovala se do našeho domu po té, co zemřel pan Laco, její bratr. Nebyla nikdy vdaná a možná pomalu začínám přicházet na to, proč tomu tak je. Za ten půl rok, co je naší sousedkou, jsem ji viděla mnohokrát, ale její chování je pro mě velmi složité. Vždy, když ji vidím, naskakuje mi husí kůže. Spatřím totiž paní při těle s malým vzrůstem, která nosí na hlavě pečlivě učesané, jak otec říká, tři vlasy pěti řadami. Je jí okolo sedmdesáti let, ale přesto se obléká jako o dvacet let mladší. Denně (i teď v zimě) nosí tílko s motivy kytiček nebo motýlků a nebo jinak pestré. Nemá zrovna malé pozadí a přesto se každý den nasouká do těsných džín a nebo do bílých elasťáků. Někdy mi připadá, že snad chce vypadat tlustší, než je. Ale způsob oblékání není úplně to, co mi nahání tu husí kůži.
Ona, paní Lacová, je zvláštní člověk hlavně v chování. Pokaždé, když ji vidím, slušně pozdravím, ale ona mi nikdy neodpoví, i když mě zná. Přestalo mě to bavit a jednou ji nepozdravila a to byla velká chyba. Rozkřičela se na celý dům, že jsem nevychované dítě, když nedokážu pozdravit a křičela a křičela... A takovéhle scény jsou u ní na denním pořádku. V Delvitě, kam všichni chodíme nakupovat, jí nikdo neřekne jinak než "ta stará fúrie." Je schopná totiž nadávat i prodavačkám za to, že v únoru nemají lednové číslo časopisu Marianne...
Nevím, zda jí to baví, nebo zda prostě nemá co dělat, ale všichni máme na schránkách cedulku: „Letáky nechceme!“ a ona prostě jde a nastrká všem co nejvíc letáků do schránky. Je to zkrátka zvláštní osobnost, která potřebuje mít okolo sebe pořád neklid a nepořádek, protože opak prostě nemůže snést.
Ale je pravda, že něco pro dům dělá. Jednou týdně vytírá chodbu, ale zrovna v době, kdy se většina sousedů vrací z práce, takže jí její dílo pošlapou a ona opět křičí a křičí. Všem nám už docela šlape po nervech, ale mě drží "nad vodou" skutečnost, že za měsíc se odtamtud stěhujeme až na druhý konec Prahy.